Zažili jste někdy pocit, koukat se na snoubence, kteří se drží za ruku, jeden druhému zamilovaně pohlíží do očí a navzájem si říkají své sliby?

Já ano, už jsem ho zažila více jak 100krát a je to pokaždé nepopsatelný zážitek, který toužím znovu a znovu prožít.

Jen na chvilku se vžijte do jednoho z mých koordinačních dní.

Stojím v ústraní a pozoruji svatební hosty.

Některým tečou po tváři slzy (hlavně maminkám, babičkám a všem nejbližším kamarádkám), jiní se mile usmívají a najdou se i tací, kteří s vážným výrazem poslouchají každé slovo oddávajícího.

U krásně nazdobené slavobrány, nebo statného vzrostlého stromu stojí dva lidé, kteří se rozhodli propojit své životy, svá srdce a svá příjmení.

V povzdáli je slyšet zvuk violoncella a celý prostor je zahalen do velmi křehké a povznášející atmosféry. Dá se říci, že jsou všichni šťastní. 

ANO, to je přesně ta chvíle, která mi dává smysl.

To je přesně ten moment, kdy i já cítím hřejivý pocit v těle, protože tento výjimečný okamžik mohu nejenom pozorovat, ale mohu být dokonce jeho součástí.

Pokaždé, když si užívám toto vnitřní nadšení uvědomím si, jaké je to štěstí mít vedle sebe partnera, kterého miluji, parťáka, se kterým mohu sdílet všechny radosti a strasti, co život přináší.

To ale není ta jediná radost! Pro mě má tato chvíle ještě jiný, hlubší přesah. 

Být tady a prožívat to, je pro mě jakousi odměnou za práci, kterou jsme společně se snoubenci odvedli.
Každý detail jsme předem naplánovali. Každý okamžik byl pečlivě promyšlen. A tento den jen potvrzuje, že náš plán byl úspěšný.

Neustále je třeba něco organizovat a zajišťovat tak, hladký průběh celého dne.

Neumíte si však představit ten blažený pocit, když jsem na cestě domů. Odjíždím od spokojených novomanželů, rodičů i kamarádů.

Byl to náročný den, ale to vnitřní naplnění a radost z dobře odvedené práce je prostě nepopsatelná.

Na začátku byl sen dvou lidí a já jim ho pomohla zrealizovat. To je ta největší odměna, zažít, že moje práce má prostě smysl!

Jízda autem ze svatby pro mě nebývá jen o radosti z úspěšného dne. Často ve mně vyvolává vzpomínky na mou vlastní svatbu a uvědomění, že tehdy to tak dokonale organizačně zvládnuté nebylo.

Lhala bych, kdybych psala, že lituji toho, jaký svatební den byl. Jako nevěsta jsem si ho užila na plné pecky.

Ale dnes se svými zkušenostmi bych spoustu věcí udělala jinak.

V roce 2007 si nikdo koordinátorku nenajímal. Neexistovaly žádné e-booky, které by vám s přípravami pomohly.

Byla jsem svatební tématikou nepolíbená a pojem svatba pro mě byla jen jedna velká příležitost, jak se sejít se svými kamarády a pořádně „zapařit“.

Mé předsvatební plánování se zúžilo pouze na 3 okruhy mého zájmu:

Nevím, která z těchto třech otázek v plánování dopadla hůře, ale každopádně to nebylo v souladu s opravdovým, smysluplným plánováním.

Upřímně, prostě mi s přípravou a plány vlastní svatby ujel vlak. 

V podstatě mě ani nenapadlo, co všechno bych měla mít ve svém hledáčku, co je zapotřebí zařídit, nebo koho poptat tak, aby na svatbě nic nechybělo. 

A tak spoustu záležitostí řešilo mé okolí, A to nejen před svatbou, ale i v den mé svatby. No a podle toho to samozřejmě i vypadalo.

Nicméně mohu Vám zodpovědně napsat, že jsem snad vše, co je součástí svatby hrubě podcenila. Od zajištění květin, dortů, vizážistky, fotografa, zasedací pořádek, až po zábavu a zajištění kvalifikovaného personálu.

Ve svatební den jsem vstávala v 5 hodin ráno, strávila spoustu času na cestách a kvůli špatnému načasování svého účesu jsem zdržela celou rodinu.

Na obřadní místo jsme dorazili všichni ve stresu a na poslední chvíli. Neměla jsem žádný čas se s nikým pozdravit, vydechnout ani nasát tu jedinečnou atmosféru okamžiku.

Jak se z vysněné svatby může stát chaos?

Vysněný hudební doprovod na cestu k „oltáři“ neklapl, tak jak měl, na místě vládnul chaos, nikdo nevěděl, kam si má sednout a co má dělat. Ani já sama nevěděla, co se ode mě vlastně očekává.

Také rozdělení společnosti na rodinný oběd v hotelu a večerní party se všemi na chalupě nebyla dobrá volba.

Organizační zmatky u oběda, spousta promrhaného času rozbalováním dárků a čtení blahopřání, znuzené tváře hostů, tak nějak si vybavuji odpolední čas.

Ten nejhorší dopad toho, že jsem si neuměla naplánovat svatební den a zajistit potřebné dodavatele se ukázal až na společné oslavě na chalupě.

Spíše než svatební oslava, to vypadalo, že máme na chalupě otevřený kiosek s „grilovačkou“.

Myslím, že by stačilo zmínit, že můj muž jakož to muzikant celý večer trávil za bicíma a hrál pro naše hosty.

Ale nebyl sám, koho jsme zaměstnali!

Z tradic a zvyků jsme nepodnikli vůbec nic, ani náš svatební tanec jsme si nezatančili. Když to shrnu, byla taková jedna velká party, taková, kterou můžete prožit kdykoliv.

Kamarádi čepovali pivo, můj taťka s tchánem se střídali u grilu, kde pekli maso a naše maminky sklízeli ze stolu a myly nádobí. Do dnešního dne mě to moc mrzí.

Ovšem se svatbou jako s oslavou, kdy se ti nejbližší baví a užívají si všeho plnými doušky, to nemělo vůbec nic společného.

Kdyby si tak člověk mohl říct, no nic, tak příště to udělám jinak. To si ale jen tak neřeknete, leda že byste se rozvedli, našli si jiného partnera a s tím si svatbu zopakovali.

A VÍTE CO?

Jednoho dne mi nabídl můj šéf v práci, zkusit si vzít na starosti svatební klientelu. „No já určitě!“ pomyslela jsem si a vzpomněla na svou vlastní svatbu. Ale pak jsem si uvědomila, že je to vlastně VELKÁ VÝZVA.

Budu moci být pravou rukou všem nevěstám, ženichům a jejich rodinám. Už mám přeci jednu zkušenost za sebou a tak vím, jak by to být nemělo a naopak, co je důležité zajistit. 

"Jdu do toho.""

Mé zkušenosti rostly s každou uskutečněnou svatbou a já stále hlouběji pronikala do svatebního světa.

Mé obzory se rozšiřovali a hledala jsem nové a další informace, jak být stále lepší v plánování, v přípravách i v samotné koordinaci.

Začala jsem tuto práci opravdu milovat.

Po několika letech jsem se odhodlala a rozhodla se jít svou vlastní cestou a vybudovat si svou vlastní značku.

Dopřála jsem si kurz svatebního koordinátora a veškerý svůj volný čas jsem věnovala budování svého know - how. To vše proto, abych se ještě více zlepšila ve své profesi a měla co snoubencům nabídnout.

V roce 2018 jsem založila firmu:

Už jsem slyšela více jak 100krát to krásné a blažené ANO.

Mám načerpáno mnoho osobních zkušeností a s každou svatbou se posouvám dál. Stále se učím nové vychytávky, hledám pro snoubence další zajímavé cesty a varianty.

12 let života v tomto úžasném světě plné radosti, úsměvů, emocí a také lásky mi přinesl tolik zkušeností, že jsem se rozhodla Vám je všechny předat.

Mám pro Vás připravených několik e-booků, ale i on-line kurzů.

Můžete se nejen inspirovat, jak vše zvládnout připravit, na co nezapomenout, co si klidně můžete odpustit a co si naopak nenechat utéct, ale také zde najdete rady a návody na to, jak předejít situacím, které ve Váš svatební den určitě řešit nechcete.

Pokud se teď nacházíte na začátku své cesty, kdy cílem je prožít Váš svatební den podle Vašich představ, v klidu a bez starostí, jste tu správně.

Nemusíte už nikde listovat a hledat od každého něco. 

Každá příprava a plán svatby má své fáze a Vy si proto můžete vybrat podle toho, co opravdu potřebujete řešit, co Vás trápí, s čím si možná lámete hlavu.

V mé nabídce najdete časem vše, co k naplánování a zorganizování úspěšného svatebního dne rozhodně patří.

To že plánujete svou svatbu, dokazuje, že vedle sebe máte toho pravého partnera na celý život.

Tak tedy, ať je ten váš pokus na skvělou svatbu úspěšný. 

Dopřejte si smysluplné plánování Vašeho svatebního dne. S mými zkušenostmi máte šanci, že se vše podaří tak, jak jste si na začátku vysnili.

Proto, pokud si chcete svou svatbu užít naplno, bez stresu a na nic nezapomenout, stáhněte si můje- book ZDARMA a zjistěte, jak na to!