
„Mám pro tebe novou pracovní nabídku, Terezo,“ řekl mi šéf s úsměvem na tváři. „Chtěl bych, aby sis vzala pod svá křídla svatební a firemní klientelu.“ Dodal.
Jako že budu koordinátorka? Já?
V hlavě se mi rozjely myšlenky a otázky, které střídaly zvláštní pocity. Jedna první z nich byla vzpomínka na mou vlastní svatbu.
Ta sice splňovala veškeré atributy dokonalé párty (tedy alespoň co se alkoholu a zábavy týkalo), ale s dokonalou svatbou, jak ji známe z amerických filmů, to rozhodně nemělo nic společného.
Polilo mě horko a říkala jsem si, že to jediné, co bych mohla pro snoubence udělat, je říct jim, jak si svatbu určitě nedělat.
Hned vzápětí mi ale hlavou proběhla jiná myšlenka. Vzpomněla jsem si na svou kolegyni Gábinu, která tuto práci dělala přede mnou, a vždycky jsem jí tiše záviděla, že může realizovat společenské akce a svatby.

Dala jsem si den na rozmyšlenou.
Doma mi to všechno běželo hlavou. Přicházely ty klasické sebekritické názory:
„Já na to určitě nemám“. „To nezvládnu“.
Ale zároveň mě uvnitř hlodala zvědavost a touha po změně.
Jako F&B manažerka jsem měla velké zkušenosti s komunikací a organizací.
Díky hotelové škole jsem získala skvělou orientaci v otázkách slavnostního prostření, dekorace a také složení svatebních menu či teplých bufetů a rautů.
Hotel, ve kterém jsem pracovala, byl předurčen pro pořádání svateb. Velké parkoviště, dostatek ubytovací kapacity, krásné prostory pro hostinu a silný gastro tým v zádech.
Dnes si uvědomuji, že to byla ta nejlepší „startovací“ čára. Co více si může koordinátorka přát, než ideální místo včetně tolik potřebného personálu?

Klienti si hledali nás, nikoliv my je.
Postupně jsem se učila vše, co do světa svateb patří. Seznamovala jsem se s různými oblastmi, které jsou neodmyslitelnou součástí každé svatby.
Díky různorodosti míst, kde snoubenci bydleli, přicházeli i noví dodavatelé. Někteří se osvědčili, někteří ne.
A to byl ten nejlepší způsob, jak si budovat silný tým.
S každou svatbou jsem se posouvala dál.
Pochopila jsem, že svatební koordinace není jen o komunikaci, skvělé organizaci a dobře načasovaném plánování.
Pokud chcete být dobrou koordinátorkou, musíte umět důvěřovat a zároveň ukázat lidem, že mohou důvěřovat oni vám.
Každá cesta má svůj konec, a tak i já jsem se musela smířit s tím, že majitel hotely prodal. Bylo těžké přijmout, že musím opustit místo, kde jsem se profesně tak rozvinula.
Brzy ale přišla další nabídka, jeden zajímavý areál hledal koordinátorku. Komplex to byl nový a potenciál určitě měl.

Nicméně se velmi záhy ukázalo, že majitelé měli jiný přístup, než jaký jsem si představovala.
Jeden z velmi nepříjemných zážitků byl, když paní majitelka změnila 14 dní před plánovaným termínem svatby podmínky.
Chtěla snoubencům navýšit již předem domluvený nájem a já jsem byla tou, která to měla zajistit.
Můžu Vám otevřeně napsat, že to byla jedna z nejtěžších schůzek, které jsem za svou svatební karieru zažila.
Pokud vás zajímá, jak to se snoubenci dopadlo, buďte v klidu, pomohla jsem jim najít jiný objekt, přesunout hostinu a vzali se. 😊
Nesouladů v práci přibývalo. Věděla jsem, že nechci pracovat pro někoho, kdo nemá respekt k mým klientům a mojí práci.
Začala jsem přemýšlet o vlastní cestě. Chtěla jsem už konečně být nezávislá a pracovat podle svých hodnot. Ale měla jsem strach. Do této chvíle chodili klienti za místem, kterého jsem byla součástí. „Zvládnu najít klienty sama?“
Bála jsem se, že nebudu schopná se prodat, že to nevyjde. Trvalo to asi půl roku, než přišel zlom.

Začátkem roku 2018 mi zemřel dědeček. Byl to laskavý a moudrý člověk. A můj velký podporovatel.
Vždycky když jsme někam s manželem cestovali, musel přesně vědět kam a pak s babičkou listoval ve starých mapách a monitoroval naše cesty tímto způsobem. 😊
A taky často říkával, že by si měli lidi plnit své sny. Zvláštní, že to říkával právě on, když celý život místo svého srdce poslouchal jen naši babičku.
Byla jsem smutná.
Stále jsem ho měla před očima, vzpomínala jsem a hledala jeho odkaz. Už si přesně nepamatuji u jaké činnosti se to stalo, ale najednou to bylo jako, kdyby u mě děda stál a říkal mi:
„Terezko, přestaň se bát, věř si a jdi si za svým snem!“
Cítila jsem, že nastal čas udělat krok do neznáma. Pevně jsem se rozhodla, že založím vlastní koordinační firmu a budu konečně svobodná svatební koordinátorka.

Začátky nebyly lehké. A to i přes to, že jsem měla už spoustu zkušeností a dovedností.
Věděla jsem, že když za sebou nemám zázemí, musím se toho ještě spoustu naučit, a ještě více do sebe investovat. Ale touha byla silná a všechno to začalo do sebe zapadat.
Kurz koordinátorky, název firmy, webové stránky, silný dodavatelský tým, nová místa, která jsem si sama vyhledala. A spousty jiných maličkostí.
Zkrátka jsem si byla sama sebou jistá, že chci dělat svatby podle svého. S respektem, citem a profesionalitou.
Odměna za mou odvahu a snahu na sebe nenechala dlouho čekat.
První svatba na vlastní noze byla v Novohradských horách. Nikdy na ní nezapomenu. Přestože jsem byla nervózní, vše dopadlo skvěle. Měla jsem velkou radost.
O několik týdnů později jsem dokonce potkala jednoho ze svatebních hostů, který mi řekl:
„Celý den jste působila jako profesionálka, vůbec bych nepoznal, že to byla vaše první svatba na vlastní pěst.“
To mě potěšilo a také podpořilo.

Od té doby jsem pomohla naplánovat a zorganizovat nespočet svateb. Stále se vzdělávám, hledám nové cesty, kreativní přístupy a snažím se v mé práci neustále zdokonalovat.
A víte co? Je to úžasné. Dnes vím, že jsem se rozhodla správně. Práce svatební koordinátorky mě velmi baví a naplňuje. Jsem ukázkový případ toho, že práce může být zároveň i koníčkem.
Já totiž Miluji to, co dělám.
Jsem moc vděčná za všechny příležitosti, které mě posunuly až sem.
A doufám, že i nadále budu inspirací, rádkyní a také realizátorkou svatebních snů pro spoustu párů. Párů, kteří se rozhodnou stvrdit svou lásku oslavou, které už nějaké to století říkáme SVATBA.

📥 Plánujete svatbu? Stáhněte si e-book ZDARMA a začněte plánovat svou dokonalou svatbu hned teď! 😊